Tajnosti indické - Paul Brunton

Kniha, která představila velkého mudrce Ramana Maharišiho a jeho učení Západu a završila v třicátých letech úspěšné pátrání autora po prorocích bezčasé moudrosti, je zároveň odhalením duchovní Cesty a technik k duchovnímu nalezení Sebe pro denní život. Předností autora je, že sám prošel cestou vnitřního sebepoznání pod vedením Šrí Ramana Maharišiho a dalších Učitelů a Mudrců. Podnikal výzkumné výpravy v oblasti Indie, cizincům dosud neznámé. V době, kdy byla kniha napsána, existovaly v Indii dvě důležité skupiny mystiků. Známou skupinu tvořili zaklínači hadů, hypnotizéři, věštci a jiní, kteří vyvinuli zvláštní schopnosti a na svém poli působnosti dosáhli určité síly. Druhá skupina sestávala z lidí, kteří pátrali po Bohu pomocí různých meditačních praktik. Tato skupina mystiků byla počtem menší, ale byli roztroušeni po celé Indii a hráli důležitou roli v kultuře Indie.

 Ukázka z díla:

POUSTEVNA V DŽUNGLI

Čas od času mě po obědě neočekávaně navštěvuje v mé chatě Mahariši. Využívám, příležitost položit mu další otázky, které trpělivě zodpovídá jadrnými epigramatickými výrazy, které jsou natolik zestručněné, že zřídka tvoří úplné věty. Když mu ale jednoho dne předkládám nový problém, neodpovídá. Namísto toho hledí ven, k horám pokrytým džunglí, která se táhne k obzoru; a zůstává bez hnutí. Minuty plynou, ale jeho oči jsou stále upřeny, vzdálené přítomnosti. Nejsem schopen rozeznat, zdali je jeho pozornost zaměřena na nějakou neviditelnou psychickou bytost v dálce nebo je obrácena do nitra. Zprvu se domnívám, že mne neslyšel, ale v napjatém tichu, které následuje a které nemohu a ani nechci přerušit, mě začíná naplňovat posvátnou úctou jakási síla, větší než moje racionalistická mysl a nakonec mě zcela překonává.

A v tomto okamžiku úžasu začínám chápat, že všechny mé otázky jsou tahy v nekonečné hře, že je to hra myšlenek, které ve svém rozsahu nemají hranice; že kdesi ve mně existuje studna jistoty, která mi může poskytnout veškeré vody pravdy, které žádám; a že bude lépe přestat se ptát a pokusit se realizovat ohromné možnosti své vlastní duchovní přirozenosti. A tak dál mlčím a čekám.

Téměř půl hodiny setrvávají oči Maharišiho v přímém, pevném a nehnutém pohledu přímo před sebe. Zdá se, jako by na mě zapomněl, ale jsem si dokonale vědom, že jemné pochopení, které mne náhle zahalilo, není nic jiného, než šířící se vlnění telepatického vyzařování tohoto tajemného muže, kterého nic nemůže, vyrušit z klidu.

Při jiné návštěvě mě nachází v pesimistické naladě. Vypráví mi o nádherném cíli, který očekává toho, kdo půjde cestou, kterou on ukazuje. „Ale Mahariši, tato stezka je plná obtíží a já jsem si vědom všech svých slabostí," přiznávám se.

„To je ta nejjistější cesta, jak si vše ztížit, "odpovídá nezměněně, „toto zatěžování vlastní mysli strachem z neůspěchu a z myšlenky, že zklameme a nedokážeme to."

„Avšak co když to je přece pravda? Trvám na svém."

„Není to pravda. Největším omylem člověka je věřit, že je svou přirozeností zlý, svou přirozeností slabý. Každý člověk je ve své skutečné přirozenosti božský a silný. Co je slabé a špatné, jsou jeho zvyky, jeho touhy a myšlenky, ale ne on sám."

Jeho slova přicházejí jako posilující lék. Osvěžují mě a inspirují. Ze rtů jiného člověka, od nějaké nevyspělé duše, bych je tvrdošíjně odmítal přijmout a přikládat jim takovou hodnotu. Ale vnitřní hlas mě ujišťuje, že mudrc mluví z hloubi vznešené a ryzí duchovní zkušenosti a ne jako nějaký profesor, který se postavil na chůdy chabé spekulace.

Jindy, když hovoříme o Západu, odpovídám ironicky:

„Pro vás je snadné získávat a udržovat si duchovní klid v tomto útulku v džungli, kde neexistuje nic, co by vás rušilo nebo zneklidňovalo."

„V okamžiku, kdy je dosaženo cíle, když znáte Poznávajícího, není žádný rozdíl mezi životem v nějakém domě v Londýně a v osamocenosti džungle," přichází klidná odpověd'na mé postesknutí.

A jednou kritizuji Indy, že zanedbávají materiální vývoj. K mému překvapení Mahariši obvinění upřímně přijímá.

„To je pravda. Jsme zaostalý národ. Jsme však národem s malými potřebami. Naše společnost potřebuje pokrok, ale my se spokojíme s méně věcmi než lidé u vás. Proto naše zaostalost neznamená, že jsme méně šťastni."

Obsah knihy